banner.jpg

O Mužích a Lidech

TÝDEN.CZ

16. 10. 2018
Rubrika: O cestách

Jak mě málem zabila moderní technologie

Autor: Barbora Panklova

17.02.2008 17:13

Můj manžel je Švéd, takže docela často jezdíme do Stockholmu a okolí. Při každé návštěvě Švédska zarytě trvám na výletu za losy. Namalovaní jsou všude – na suvenýrech, na dopravních značkách, na pohlednicích. Ale za několik let jsem ani jednou živého neviděla. Při mém štěstí, říkám si vždycky, se s ním potkám leda v noci na zasněžené dálnici.

Na Nový Rok před dvěma lety jsme si pronajali pěknou chatu na severu, v oblasti Fallun. Jak malé děcko jsem vlekla manžela do nedalekého přírodního parku, kde slibovali živé losy. K mému zklamání to ale nebyla ta pravá doba. Nějací dobří lidé nás však nasměrovali do okolních lesů, tam že teď přebývají.

Skočili jsme zpátky do pohodlného Saabu, nejdražšího auta, které jsem do té doby řídila. Po pár kilometrech na silnici jsme sjeli na lesní cestu a začali se nořit do hlubin divočiny. Bylo tam krásně. Nebe pomalu přecházelo ze světle modré do růžových odstínů, všude byl klid, nikde ani noha. Po chvíli jsme zastavili a opatrně se vydali na malý kopeček pěšky. Bylo ale ještě světlo a nikde v dohledu nebyla divá zvěř. Nikde nebyla totiž žádná zvěř. Nechtěla jsem se nechat odradit a tak jsme jeli dál. Samozřejmě, losi široko daleko nikde.

Když se po třetí hodině začalo stmívat, uvědomili jsme si, že bude lepší vrátit se na hlavní silnici. Lesní cesty většinou vedou zpátky na nějakou okresku takže jsme si užívali jízdy dál. Po další půlhodině jsme byli hluboko v lese, silnice nikde, sloupy elektrického vedení dočista zmizely a začínala být tma. Na cestě už dávno nebyly vyjeté koleje a sníh byl čím dál hlubší.

Manžel sáhl po novém mobilu, aby zavolal bratra a oznámil, že se zpozdíme. Jenže neměl signál. Vytáhla jsem svůj telefon protože jsem si nadutě vždy myslela, že Nokia je lepší než Ericsson. Vše bylo uvedeno na pravou míru nulovým signálem. Zatracení operátoři.

K čertu s losy a medvědy, jedeme domů, rozhodli jsme se jednotně. V našich hlasech ale bylo trošku napětí. Rozjeli jsme se pomalu vpřed, protože nebylo jak se na cestě otočit. Všimla jsem si, že venkovní teploměr hlásí mínus sedmnáct. Když jsme do lesa vjížděli, bylo mínus devět.

Začalo mi to v hlavě šrotovat. Nemáme signál, nikomu jsme neřekli kam ten den jedeme, nemáme ani jídlo, ani pití, na sobě obyčejný zimní kabát do města. Někde na zadní sedačce je snad čepice a rukavice. Přemýšlela jsem jak daleko jsme mohli být od hlavní silnice. Jeli jsme pomalu asi tak dvě hodiny. Podívala jsem se na tachometr a praštilo mě do očí, že máme jen čtvrt nádrže. Všechny ty poznatky jsem sdělila manželovi. Je to klidný a rozumný člověk, ač mladý, leckde byl a jen tak něco ho nerozhodí. O to víc mne zamrazilo jeho mlčení.

Auto, mobil, platební karty – to všechno nám v tu chvíli bylo k ničemu. Asi to bylo znamení shůry, které mi mělo připomenout, že člověk není mocnější než příroda. I se všemi moderními vychytávkami jsme jenom malé chatrné schránky, přizpůsobené k životu ve velmi limitovaných podmínkách.

 

Píšu, tak je jasné, že jsme neumrzli. Na malém plácku jsem riskla otočku i když jsme mohli zapadnout. Najela jsem zpět do svých kolejí, zařadila trojku a závratnou čtyřicítkou jsme se po hodině doklouzali zpět na silnici. Zelení jako stěny, hlavně z toho, že jsme si uvědomili jak jsme blbí a jak málo stačí aby člověk bídně zhynul kousek od civilizace.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  7.21

Diskuze

Barbora Panklova

Nejen o mužích, ale ti jsou tím nejlepším tématem.
devil@blog.jpg
Oblíbenost autora: 6.56

O autorovi

Rok výroby: 1981 Karoserie: ženská Model: praktická, spolehlivá, vhodná do města Výkon: turbo Spotřeba: vysoká Stav: Jako nová

Kalendář

<<   říjen 2018

PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031